Na konci léta, kdy obilí zlátnoucí na polích šeptá poslední píseň před žní, se v odlehlém údolí na hranici civilizace a divočiny nachází vesnice Podlesí – úrodná, klidná a téměř zapomenutá.
Starosta Elar Havran vyslal žádost o pomoc, tak jako každý rok. Potřebují stráže a pomocníky – ať už jde o přípravy slavnosti, práci na poli či přepravu zrna.
Možná sem jedete služebně. Možná po stopě někoho blízkého. Možná utíkáte před něčím, co vám dýchá za krk. Možná… přicházíte kvůli snu, který se opakuje noc co noc?
A možná v tom hraje roli i staré jméno zapsané v zaprášené kronice vaší rodiny.
Podlesí vás volá. Ať už kvůli povinnosti, rodině nebo zvědavosti, cesta začíná právě tady.
Večer před….
Večer před příchodem do Podlesí vás osud svede pod jednu střechu. Malý hostinec v poslední vsi na cestě je přeplněný lidmi, kteří nechtěli zůstat venku v dešti. Během řeči u stolů, mezi pachem mokré vlny, kouře a piva, několikrát zazní stejné jméno: Podlesí.
Ukáže se, že každý z vás tam míří z jiného důvodu. Někdo za prací, někdo po stopě minulosti, někdo kvůli dopisu, a někdo kvůli blízké osobě, která se nevrátila.
Když hostinský poznamená, že po těchto cestách je lepší jít ve skupině, nezní to jako špatný nápad. A tak ráno vyrážíte spolu.